FotoHistorie
Trochu mé historie, než přejdu k technice...
Fotografie mne chytla v okamžiku, kdy můj otec vytáhl svou Flexaretu na svitkový film 6x6. Spolu s ním jsem pak v temné komoře "vyvolával duchy", jak s oblibou říkal. Zvláštní vůně vývojky a ustalovače mne pak provázela během mých studií na střední i vysoké škole. Vždy šlo jen o příležitostné "cvakání". Fotografií jsem se věnoval více na své roční vojenské službě - to byl můj poměrně velký zájem.
Postupně jsem vystřídal zmíněný zapůjčený Flexaret, později jsem si pořídil fotoaparát ZENIT na svitkový film 35mm. Ten se ale u mne dlouho neohřál - nebyl spolehlivý a když mi přeexponoval všechny záběry na barevný pozitiv, šel z domu. To jsem již měl vybráno nástupce - PRAKTICA BC-1. Tento poslední model výrobce VEB Pentacon Dresden již měl automatický provoz - to bylo něco!
Postupně jsem svou sadu objektivů doplnil doplnil k základnímu objektuvu PRACTICAR 50mm/1,8 širokoúhlý objektiv PRACTICAR 28mm/2,8 (o který jsem nakonec přišel - ztratil se na poště při odesílání do záruční opravy) a PRACTICAR 135mm/2,8. Výbavu doplňoval automatický blesk CHINON, dovezená z tenkrát nedostupného "západu". Ručně zhotovená brašna pak ukrývala ještě nějaký ten fitr a krytky a hlavně expozimetr SVERDLOVSK. To byla výbavička... Nakonec jsem vyměnil teleobjektiv az tenkrýt velmi luxusní zoom VARIOPLAN 35-70mm/3,5-4,5. Ten však nebyl až tak kvalitní, první zoomy ještě nebyly to ono a vlastně jsem si jen moc neužil.
Vybavení fotokomory tvořil čermobílý zvetšovák FOMA (ještě jej mám ve sklepě) a kompletní sada vaniček a van včetně leštičky. Ta byla velká, vešly se na ní dvě fotografie A3.
Digitál mne zasáhl hned v raných dobách, jakmile se objevily první digitály, hned jsem o nich studoval vše dostupné a snažil se nějaký také mít. Jenže - první přístroje byly nehorázně drahé a tak první záběr s digitálem byl na zapůjčený přístron SONY Mavica MVC-FD7. Snímky byly ukládány do Flopydisku 3,5 palce. Rozlišení bylo úžasné - celých 640x430 bodů.
Vlastní digitální fotoaparát CANON PowerShot S10 se chlubil tehdy nezvyklým portem USB 1.0 a rozlišením 1800x1200 bodů - tedy 2,1 Mpixely. To se psal rok 1998. Fotoaparát ukládal záběry na CF kartu a ta tak nebyla za hubičku. Mimochodem, za tento foťák jsem musel vydat 29,900 Kč. A tak jsem se musel zbavit analogové techniky. Možnost fotit v podstatě s nulovými náklady na provoz mě učarovaly. Problém byl jen s množstvím dat, kam s nimi a jak s nimi pracovat. Byla to zcela jiná práce a zcela jiné postupy. Ty nejprve bylo nutné zvládnout.
Další fotoaparát byl vybírán již se znalostí specifik digitální fotografie, doba už také pokročila a v roce 2005 byl zakoupen další digitál CANON PowerShot A620. To už byl vyspělý fotoaparát a dalo se s ním pěkně pracovat. Napájen byl z tužkových baterií a tak netrpěl problémy svého předchůdce, který, když se baterie vybila, nebylo možné ji jednoduše nahradit.